Navigace

Obsah

Návrh znaku a vlajky pro obec Lochousice
(okres Plzeň-sever)


Při tvorbě návrhu komunálních symbolů (znaku a vlajky) vycházím především z místní dominantní architektonické (patrociniální) památky (kaple) a geografických (hydrografických) skutečností i historických (patrimoniálních) reálií, včetně konkrétního přání (kresby) a výběru obce.

Úvodem jen upozorňuji a vysvětluji, že dle základních heraldických pravidel se musí v každém znaku používat a popisovat tzv. tinktury, tj. kovy (zlato a stříbro, zobrazované v běžné praxi žlutě a bíle) a barvy (červená, modrá, zelená, černá), výjimečně a odůvodněně i tzv. přirozená barva (např. hnědá u kmene stromu, nebo srsti některých zvířat atd.). Přičemž platí (poměrně striktní) podmínka o střídavém (kontrastním) kladení „kovů na barvy“, nebo „barev na kovy“ (tj. kovových figur v barevných polích štítu či naopak barevných figur v kovových polích štítu).

Heraldické figury pak dělíme na tzv. heroldské (tj. geometrické, pole štítu členící) a obecné (tj. všeobecně
známé), vždy ale náležitě (pouze dvourozměrně) stylizované. Plochu či pole štítu mají ideálně proporčně (maximálně) vyplňovat. Stranově (vpravo, vlevo) se znak odborně blasonuje (tj. terminologicky přesně slovně heraldicky popisuje) z pohledu štítonoše (jeho pravé ruky), nikoliv pozorovatele, proto (zdánlivě) obráceně, samozřejmě není-li osově souměrný.

Kresba znaku i vlajky se může v průběhu času (desetiletí i staletí) měnit a mírně autorsky (výtvarně)
odlišovat (nejde o logotyp či chráněný průmyslový vzor a značku), ale právě popisem v dekretu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky závazně definovaná a garantovaná podstata zůstává (všechny uvedené tinktury a figury v dané kompozici štítu znaku a listu vlajky či praporu) a musí být vždy takto přesně a důsledně (nyní i v budoucnu) dodržena.

Ikonografický význam navrženého obecního znaku je následující: Kulturní památkou obce je kaple sv. Floriána. Proto tvoří hlavní obecnou figuru mlýnský kámen (tj. žernov, atribut světcova umučení) v horním zeleném poli štítu (ve tvaru dle malého státního znaku České republiky), provázený dvěma obecnými figurami obilných klasů (jejichž zrno žernovy mlely). Ty jsou, společně se zelenou barvou, symbolem venkovského a zemědělského rázu katastru (okolních polí, luk i lesů), všeobecně celé přírody, odpočinku a obnovy, neboť zelená je barvou naděje.

Heroldská figura tří stříbrných (tj. bílých) vlnitých břeven (tj. vodorovných vlnitých pruhů) v dolním modrém poli štítu evokuje tři místní (protáhlé) rybníky (Nový, Starý a Lochousický) na Touškovském potoce. Stříbrná (tj. bílá) a modrá barva jasně odkazuje na vodní plochy, ale i čisté ovzduší a dobré povětří.

Obecná figura zlaté (tj. žluté) lilie je pak převzatá ze znaku Kladrubského kláštera (jako připomínka nejstarší „zakladatelské“ vrchnosti a první písemné zprávy o obci z roku 1186). Květ lilie je též narážkou na jméno sv. Floriána (v překladu „kvetoucí“, čili Květoslav).

Blason (tj. odborný heraldický slovní popis), dle něhož je zkušený heraldik schopný znak nakreslit, aniž by
nutně musel znát či vidět prvotní předlohu, proto může znít následovně:

V zeleno-modře děleném štítě nahoře mezi dvěma zlatými obilnými klasy, každý se dvěma svěšenými
listy, stříbrný mlýnský kámen s černou položenou kypřicí, dole tři stříbrná vlnitá břevna přeložená zlatou lilií.

Návrh (na stožár vztyčované) obecní vlajky nebo praporu (pevně spojovaného s žerdí) opakuje všechny výše popsané tinktury a hlavní znakové figury jejich vhodnou vexilologickou derivací ze (svislého) štítu do (vodorovně obdélníkového) listu vlajky (praporu) o stranovém poměru šířky k délce 2:3 (stanoveném dle státní vlajky České republiky).

Přičemž zelený kanton (s figurami žernovu a klasů z horního pole znaku) je široký 4/7 šířky vlajkového listu
tvořeného sedmi vodorovnými pruhy, jejichž barvy zastupují vlnitá břevna a lilii z dolního pole znaku. V případě popisu vlajky (praporu) se totiž (na rozdíl od blasonu znaku) nikdy nemluví o zlaté a stříbrné tinktuře kovu (jako na hmotově pevném štítě, kde se plátkový kov skutečně používal), ale vždy žluté nebo bílé barvě (vlající) tkaniny a tak se i vyrábí.

V Brně a Bystřici nad Pernštejnem 18. 5. 2018                                                                     PhDr. Zdeněk Kubík